Historické paralely – sovětští zajatci roku 1941

Ohlédnutí se zpět je občas potřebné, neboť, kdo se nepoučil z (nejen) své minulosti, je nucen ji prožít znovu.

Tisíce mužů, které vidíte na fotografiích jsou sovětští zajatci. Tedy až na ty ozbrojené jednotlivce, kteří je doprovází, pochopitelně. Vojáci se dostali do zajetí zradou tehdejšího vojenského velení maskovanou zdánlivou neschopností. Jak se to stalo, není podstatou tohoto článku, podrobně se tomu věnuje titul připravovaný nakladatelstvím Zakázané Vzdělání pro tento rok.

Zachycení zajatci jsou „rudoarmějci vzor 41”. Tři milióny(!!) těchto vojáků se dostalo do zajetí bleskově, prakticky ze dne na den. Málo kdo z nich věděl, co je to válka. Žádný si nedokázal představit, jaká hrůza jejich zemi čeká. Kolik měst bude srovnáno se zemí. Že jen na území Běloruska bude vypáleno přes 600 vesnic (podobně jako ty dvě v Čechách), že na 800 tisíc obyvatel Leningradu umře hlady. Že jeden jediný den půlroční Stalingradské operace si vyžádá stejný počet obětí jako obrana Británie za celou válku. Nemohli tušit, kolik miliónů lidských obětí si válka vyžádá a kolik dalších miliónů se z války vrátí zmrzačených.

Válka teprve začala a zajatci odcházejí do zajetí. Nějakou dobu budou těžce pracovat v lágrech na blaho Říše, resp. ke škodě svého národa a nakonec zemřou vyčerpáním, podvýživou, kulkou nebo plynem.

Kdyby vojáci na fotografiích nebyli vojáci roku 41, ale třeba… včely… nebo hlodavci… nebo partyzáni nebo titíž jen o dva roky starší „rudoarmějci vzor 43”, poměr zajatců a ozbrojenců by už nemohl být tak neporovnatelný. Našli by se jeden, dva, tři hrdinové, kteří by se na hlídače vrhli, schytali by dávku ze samopalu, ale ostatní by hlídače přemohli, než by je stihl pobít. A dále cesta ke svým a bít a bít nepřítele, až do konce. 

Jenže rudoarmějci vzor 41 nic z toho nevěděli. Slyšeli o obsazení Rakouska, Československa. Slyšeli o Francii, Belgii, o bombardování Británie i o válce v Jugoslávii. Jen jim z nějakého důvodu nedocházelo, že teď přišla řada na ně. Netušili, jak dlouhá a devastující válka bude. Nevěděli, jak ukrutné utrpení v zajetí, které přežijí jen výjimky, je čeká. Jednoduše to nevěděli. Prostě si mysleli něco takového… sice na nás Němci zaútočili, sice nás zajali, sice na nás míří samopaly, sice už obsadili většinu Evropy… ale třeba se to nějak obejde. Jenže neobešlo! Cena byla ukrutná. To až dnes, po válce jsme každý chytrý, generál.

A proč to píšu dnes, kdy počátek Velké vlastenecké války skoro vůbec nikoho nezajímá? Dnes, když tu máme jen tu koronavirovou epidemii, se kterou si hravě poradí roušky, testy a očkování? Kdo to bude číst, komu to vlastně píšu? …Uhádne někdo??

Autor: HLOUPÝ HONZA

Zdroj: kob-forum.eu